ŽIVOT A UMĚNÍ V KRUMLOVSKÝCH KLÁŠTERECH

 

Bývalý klášter minoritů, bývalý klášter klarisek

Tento expoziční okruh přibližuje návštěvníkovi nejen architekturu a umění středověkého dvojklášteří, ale také šíření náboženství po světě v podobě expozice misijních a diplomatických cest a život v klášterech jako takový.

Bývalý klášter minoritů, nyní ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, skýtá skvosty v podobě kaple sv. Wolfganga, kde byly zázrakem pod plísní, houbou a množstvím dalších omítek objeveny gotické fresky postupující od spodní části přes barokní drapérie až po secesně vymalovaný strop vyobrazující život sv. Wolfganga.

Gotické klenby Křížové chodby poskytují prostor ojediněle dochovanému cyklu lunetových obrazů, které pojednávají o narození, životě a smrti sv. Františka. Z celkem původních 25 lunet se jich podařilo zachránit a zrestaurovat 18. Rajská zahrada ambitu je zastavěna kaplí Panny Marie Einsiedelnské, kterou klášterům daroval Jan Kristián z Eggenbergu s chotí v roce 1680. Ačkoliv je kaple mnohem mladší než klášter samotný, je postavena v gotickém stylu.

Kromě sochy Černé madony v kapli Panny Marie Einsiedelnské, můžete obdivovat také sochu Krumlovské madony a Třeboňské madony a obraz Roudnické madony, umístěný v expozici kláštera klarisek.

Významnou součástí expozice je kostel Božího Těla a Panny Marie Bolestné, kde si můžete prohlédnout původní oltáře, náboženské obrazy, ale i fresky původně uschované pod vrstvami omítek. Kostel Božího Těla a Panny Marie Bolestné stále slouží církevním účelům, pravidelně jsou zde slouženy mše římskokatolické a řeckokatolické církve.

Bývalý klášter klarisek přibližuje návštěvníkovi osobnost sv. Kláry a život spojený s řeholním řádem. Kromě vznešenosti a zdobnosti sakrálních předmětů, se Vám zde ukáže i strohost a bída řeholního života, který klarisky vedly.

Bývalý klášter minoritů je bezbariérově přístupný, expozice bývalého kláštera klarisek se nachází v 1. patře a není bezbariérově přístupná.

__________________________________________________________________________________________________

Fotografie z expozice

__________________________________________________________________________________________________

ZAJÍMAVOSTI Z EXPOZICE

MĚSTO ČESKÝ KRUMLOV A JEHO KLÁŠTERY

Návštěvníkům areálu tato expozice nabízí seznámení se s historií města Český Krumlov a jeho kláštery. Přehledná časová osa přibližuje jejich dějiny a návštěvník má tak možnost se seznámit s významnými historickými milníky města, stejně jako klášterů minoritů a klarisek.

Expozice velmi výstižně zachycuje období od prvních  písemných  zmínek o městu Český Krumlov z roku 1253, přes dobu největšího rozkvětu města za vlády Rožmberků a založení klášterů. Zachycuje mnoho dalších významných událostí, jako bylo zahájení těžby stříbra, renesanční přestavby kláštera minoritů a klarisek až po novodobou historii, např. zrušení kláštera minoritů v roce 1950.

__________________________________________________________________________________________________

DĚJINY KLÁŠTERA

Se založením a dějinami kláštera klarisek v Českém Krumlově seznámí návštěvníka tato část expozice. Návštěvník má možnost vidět srovnání „před“, „během“ a „po“ rekonstrukci klášterů. Důraz je kladen na novodobé dějiny kláštera, dochovanou šablonovou výmalbu  a aktivity školských sester řádu Notre Damme, které v prostorách kláštera provozovaly mezi léty 1864 a 1945 na popud knížete Schwarzenberga dívčí školu. K vidění je též unikátní materiál: kronika sestry Bertilly, představené českokrumlovského kláštera z let 1930-1932, popisující každodenní život školy a sester.

__________________________________________________________________________________________________

MADONY

Kopie Einsiedelnské Madony se nachází v kapli Panny Marie Einsiedelnské, která byla postavena roku 1680 Marií Ernestinou z Eggenbergu v místech rajského dvora bývalého kláštera minoritů v Českém Krumlově. Dřevěná polychromovaná soška měří cca 100 cm a pochází z poloviny 17. století. Madona je znázorněna stojící s nakročenou pravou nohou, je prostovlasá a oděná v dlouhé červené roucho se zlatým vzorem a ve zlatém plášti volně spadajícím za zády a sepnutém sponou, což ji odlišuje od ostatních kopií einsiedelnských madon. V pravé ruce drží žezlo a v levé ruce Ježíška, který má na sobě plenu. Ježíšek drží v levé ruce ptáčka. Oba mají tmavé inkarnáty a na hlavách korunky.

Černé madony jsou specifickým fenoménem zahrnujícím ikony, sochy stojících a trůnících Madon s tmavou barvou inkarnátu. V literatuře je možné se setkat s několika více či méně důvěryhodnými hypotézami, proč jsou některé Madony černé. Podle jedné teorie jsou černé Madony jen ztmavlá zobrazení, která měla původně světlý inkarnát. Jako důvod jejich ztmavnutí je uváděno dlouhodobé působení dýmu svící, chemické změny barev nebo jejich špatné uchovávání. Jiná možnost je, že Madony byly dodatečně přemalovány na černo, jako v případě Einsiedelnské Madony, protože si lidé zvykli na její ztmavlý vzhled. Další teorie spojuje černé Madony a Píseň písní, která byla interpretována jako milostná píseň mezi Bohem a izraelským lidem a začleněna do Bible. V Písni písní se mluví o nevěstě, která říká „Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalamounovy…“. V zásadě termín „černá Madona“ zahrnuje tři typy zobrazení: byzantské ikony a sochy trůnících a stojících Madon. V Českém Krumlově se jedná o typ devoční kopie, které se šířily od poloviny 16. století v souvislosti s budováním replik poutních míst. Panna Marie Einsiedelnská byla uctívána od druhé poloviny 15. století ve švýcarské obci Einsiedeln v kapli, která byla podle legendy vybudovaná v roce 835 sv. Meinardem. V Českých zemích je doloženo celkem devět kopií této Madony včetně té, která bývala v nedochované kapli na rampě Pražského hradu.

Krumlovská madona je dílem vrcholného období středověké  gotické  plastiky, které bylo vytvořeno v roce 1393 na krumlovském dvoře. Replika je z počátku 15. století  a vznikla v době, kdy se zde rozvíjela vyspělá místní řezbářská produkce. Dílo má tak významný vztah k Českému Krumlovu a je pozoruhodným dílem gotického sochařství v Čechách. Madona byla vytvořena v rámci krásného slohu. Replika madony je vystavena v Národní galerii v Praze ve stálé expozici Středověkého umění v Čechách a střední Evropě v klášteře sv. Anežky České. I samotná kopie, která se představí návštěvníkům v ambitu kláštera minoritů  je z uměleckého i historického pohledu velmi hodnotným dílem.

Třeboňská madona vznikla kolem roku 1400 v tzv. krásném slohu. Autorem díla je pravděpodobně někdo z okruhu Mistra Krumlovské madony. Originál sochy je vytvořený z opuky a nachází se v klášterním kostele sv. Jiljí v Třeboni. Augustiniáni často putovali do Prahy za svými bratry a dílo si pravděpodobně přivezli ze zdejší prosperující dílny. Třeboňská madona úzce souvisí s madonami z  Vimperka a z Chlumu sv. Máří. Vimperská socha má pravděpodobně stejné vzory jako Třeboňská madona. Obě madony se setkají v jednom prostoru.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

EXPOZICE SOCHAŘSTVÍ

Tato expozice návštěvníkovi představuje významné vrcholně a pozdně středověké plastiky, které jsou buď přímo, nebo velmi úzce spjaty s minoritským klášterem v Českém Krumlově. Vrchol expozice tvoří přední díla krásného slohu, replika Madony krumlovské a třeboňské. Na známější krumlovskou madonu navázala Madonka z minoritského kláštera v Českém Krumlově, která převzala také motivy z plzeňské madony. Součástí expozice jsou rovněž dvě plastiky z 2. čtvrtiny 15. století z nedalekého poutního místa Kájov zpodobující Madonu a Zmrtvýchvstalého Krista. Velký důraz byl kladen na návrat uměleckých děl na jejich původní místo určení, proto je v kapli zasvěcené sv.Wolfgangovi  i původní nadživotní plastika stejnojmenného světce z počátku 16. století. Stavebníkem kaple sv. Wolfganga byl kvardián minoritského kláštera Václav Juleus a vysvěcena byla v září 1491. Součástí minoritského kláštera je rovněž  nadživotní plastika Ukřižovaného z doby kolem roku 1520, která celou expozici uzavírá.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

MINORITÉ VE STŘEDOVĚKU

Klášter minoritů a klarisek založila vdova po Petrovi I. Kateřina a její synové Petr, Oldřich, Jan a Jošt, kteří tak navázali na Petrovu koncepci rozšíření města. Klášter byl vysvěcen roku 1358 ke cti Božího těla a Slavné Panny Marie Bolestné. Teprve po usazení obou konventů vydali rožmberští bratři zakládací listinu kláštera (24. 4. 1362). Dnešní podoba kláštera je výsledkem několika stavebních etap: základ tvoří budovy z druhé poloviny 14. století, přestavěné v období pozdní gotiky kolem roku 1490 – 1500. V 17. a 18. století byl klášter barokně přestavěn a dostal dnešní podobu. Typově má pak klášter nejblíže k Anežskému klášteru v Praze. Expozice minoritů pojednává o vzniku řádu a jeho historii, o obtížném získávání papežského potvrzení řehole a následném štěpení řádu ve 13. století. Návštěvníka seznamuje se středověkými dějinami řádu minoritů v českých zemích a také významnými osobnostmi řádu působících v Čechách. Část expozice přibližuje návštěvníkovi vývoj architektury a umění tohoto řádu v českých zemích s odkazem na minoritské české konventy a domy, jejichž význam ovlivnil soudobou architekturu. Pozornost je rovněž věnována fenoménu dvojklášterů a jejich funkci v českých zemích.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

OBRAZOVÝ CYKLUS ŽIVOT SV. FRANTIŠKA Z ASSISI

Základním tématem této expozice je prezentace barokního cyklu lunet s výjevy ze života sv. Františka z Assisi, zakladateli žebravého řádu minoritů. Cyklus lunet, jenž je umístěn na stěnách ambitu minoritského kláštera vznikl v letech 1657– 1667. Obrazové příběhy poukazují na vhodnost následování jednotlivých ctností sv. Františka. Obraz Stigmatizace sv. Františka z roku 1657 je dílem eggenberského dvorního malíře Melichara Otta. Témuž autorovi lze připsat rovněž Narození sv.Františka, Proměna k lepšímu životu, Nešťastní rodiče žádají sv. Františka, aby jim nalezl ztracené dítě. Sv. František s bratry je v refektáři nasycen a napojen od andělů, nebeské posílení v únavě a v nemoci sv. Františka, Pokušeni sv. Františka od světa a Pokoření sv. Františka.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

MISIJNÍ A DIPLOMATICKÉ CESTY MINORITŮ

Expozice nabízí návštěvníkovi velmi atraktivní a exotická témata, věnovaná neprávem opomíjené otázce diplomatických misí a misií minoritů a příslušníků jiných křesťanských řádů vrcholného a pozdního středověku do orientu. Byli to právě minorité, kteří byli pro svou houževnatost, skromnost a v neposlední řadě též vzdělanost vyhledávanými posly, vyslanci, diplomaty a misionáři. Expozice představuje nejen problematiku minoritských (křesťanských) misí a misí ve středověku, ale také přibližuje problematiku středověkého cestování a mezikulturního styku mezi Západem a Orientem a zároveň přináší pohled na dějiny a kulturu zemí Blízkého, Středního a Dálného východu, kudy tito křesťanští vyslanci putovali.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

OSOBNOST JANA KAPISTRÁNA

Významnému členu řádu minoritů, italskému kazateli Janu Kapistránovi je věnována další část expozice. Byl misionářem, generálním vikářem řádu sv. Františka, členem řádu minoritů a  velmi významným kazatelem své doby, nazývaný apoštolem Evropy. Byl vůdčí osobností křížové výpravy proti Osmanské říši při obléhání Bělehradu. Později byl prohlášen svatým a je patronem právníků. V roce 1451 byl Kapistrán na žádost císaře Fridricha III. poslán do Čech. Mnohahodinová kázání pronášel v latině, na středoevropskou cestu se však svědomitě připravoval a začal se učit německy. Komunikaci s místním obyvatelstvem a jeho představiteli nicméně obstarávali čeští a němečtí tlumočníci. Posluchačstvo nejvíce prožívalo latinské, tedy nesrozumitelné projevy samotného Kapistrána. Ten však byl skvělým rétorem: dokázal měnit hlasy, zapojoval do hry celé tělo a nejdůležitější momenty vyjadřoval mimikou a obecně srozumitelnými posunky. K jeho teatrálnímu vystupování patřil i jeho vzhled. Podle dobových zpráv byl drobným, vyzáblým, holohlavým starcem, jehož nápadně dlouhé ruce sahaly až ke kolenům. Chodil bos, nosil hrubý plášť chlupem dovnitř a přepásán byl dřevěnou obručí. V tomto oblečení prý i uléhal ke spánku. Spal ostatně málo, živil se žebrotou a neustále se postil. Tato světecká image byla ovšem z velké části pečlivě pěstovaná a patřičně propagovaná. Dioaráma kázání sv. Jana Kapistrána vybízí návštěvníka ke krátkému zastavení v expozici misijních a diplomatických cest v klášteře minoritů.

Klášter minoritů je ve vlastnictví Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou.

__________________________________________________________________________________________________

KLÁŠTERNÍ ŽIVOT

Jedna z cel klarisek je zasvěcena každodennímu životu v klášteře, dennímu programu sester a práci. Základem klášterního života byla kromě naslouchání dennímu officiu, mše, svaté komunium, též fyzická práce, studium, rozjímání a různé aktivity dle schopností a vzdělání sester. Sestry vykonávaly řadu praktických činností, mezi něž patřila např. výroba a malování svíček, tkaní látek a vyšívání liturgických rouch (tzv. krumplování), ve výjimečných případech také iluminování liturgických rukopisů a opisování listin a církevních textů, pěstování léčivých bylin a léčitelství obecně.

__________________________________________________________________________________________________

JAK BYDLELY KLARISKY?

Expozice zavede návštěvníka do poslední z celkem šesti dochovaných cel klarisek. Cely v klášterech klarisek postupně nahradily původní společný dormitář (ložnici) sester. Cely klariskám zajišťovaly soukromí jak k modlitbě,tak k rozjímání. Dochované cely sester v klášteře klarisek v Českém Krumlově jsou výsledkem barokních přestaveb kláštera architektem Janem Dominikem Spaciem ve 20. a 30. letech 18. století. Cela věrně ilustruje soukromý prostor sester určený pro motlitbu, kontemplaci a odpočinek s autentickým vybavením na intimitu a minimalistický komfort jejich života.

__________________________________________________________________________________________________

OSOBNOST SV. KLÁRY

Návštěvníkům se v expozici poutavou formou představuje osobnost sv. Kláry. Sv. Klára, obdivovatelka a dle vlastních slov „sazenička sv. Františka“ pocházela z urozené rodiny v Assisi.. Podobně jako sv. Františkovi, kterého Klára chtěla následovat, také jí rodiče bránili v životě v klášteře a složení řeholních slibů. Nutili ji ke sňatku, ona však tajně utekla z domova a vyhledala Františka, jemuž roku 1212, ve svých 18 letech, složila slib života v chudobě, čistotě a poslušnosti. Založila tak ženskou odnož nového řádu, společnost „chudých paní“. První členky řádu František uvedl společně se sv. Klárou ke kostelu sv. Damiána nedaleko Assisi a určil jim první jednoduchá pravidla jejich řádového života, která byla odvozena ze způsobu života františkánských bratří. Jejich základem byl život po vzoru Krista, ve svaté chudobě a zbožnosti. Damianitky, jak se sestrám říkalo, od počátku žily v přísné klauzuře, v odloučení od okolního světa. Na rozdíl od svých mužských protějšků nemusely vykonávat kazatelskou a misionářskou činnost, nicméně soustřeďovaly se na péči o chudé a nemocné. Klářin řád se rychle šířil po Evropě, první klášter chudých paní v zaalpské Evropě založila v Praze dcera českého krále Přemysla Otakara I. Anežka pravděpodobně již v roce 1231. Již v roce 1216 se sv. Klára stala první abatyší svého řádu. Klára v roce 1241 dosáhla papežské potvrzení řádových pravidel sepsaných pro její řád Františkem a dva dny před svou smrtí, v roce 1253 totéž učinil papež Alexandr IV. Po smrti své zakladatelky řád damianitek přijal nové jméno – řád sv. Kláry. V roce 1255 byla sv. Klára prohlášena za svatou.

__________________________________________________________________________________________________

RELIGIOZITA A ZBOŽNOST

Expozice je věnována životu v klášteře klarisek a jeho hlavní oblasti – religiozitě a zbožnosti. Jeptišky se musely účastnit liturgického života – denního officia, konventní mše a svatého komunia. Středobodem zbožnosti klarisek i minoritů byla úcta ke Kristovu tělu a Panně Marii s důrazem na lidskost Krista i Marie. Ženská zbožnost ve středověku byla odlišná, důležitou roli v ní hrály emoce, které někdy nabývaly extrémních podob. Jeptišky se nesměly dotýkat liturgických nádob a neměly přístup k hlavnímu oltáři v klášterním kostele (měly vlastní kapli).

__________________________________________________________________________________________________

UMĚNÍ V KLÁŠTEŘE

S krumlovským dvojklášteřím se nám dochovala řada uměleckých děl, jež dokumentují jeho význam a bohatou historii sahající do poloviny 14. století. Drobná expozice přibližuje návštěvníkům nejdůležitější památky hypoteticky i prokazatelně spojené s klášterem a městem. V ženských klášterech ve středověku plnilo umění také roli, o které toho zatím moc nevíme. Říkáme ji role paraliturgická. Určitá díla totiž sloužila k soukromé zbožnosti, k prožívání mystického spojení s Kristem, či interakci s ním. Tato díla umožňovala interaktivní nakládání s uměleckým dílem. Jako příklad je možno uvést četné sošky nahých Ježíšků, které řeholnice oblékaly a nosily u sebe, či sochu těhotné Panny Marie, která ve svém břiše ukrývala sošku malého Ježíška apod. K čemu asi taková díla sloužila? Jak se mohla v klášterech používat? Ve středověku většina lidí neuměla číst ani psát, proto bylo umění a obrazy velice důležité. Díky nim se lidé učili poznávat biblické příběhy. Ve starých kostelích proto nacházíme rozsáhlé nástěnné malby nebo jedinečné malované knihy, kde je málo, nebo žádný text, ale velké množství obrázků – středověký komiks. Jedním z nejslavnějších je Liber depictus (česky: obrázková kniha) z Krumlova z poloviny 14. století. Je v ní zachycena spousta biblických událostí, ale také legendy o českých patronech.

__________________________________________________________________________________________________

TREZOROVÁ MÍSTNOST

V klášteře klarisek byla vybudována trezorová místnost, která splňuje nejpřísnější klimatické a bezpečnostní požadavky. Místnost bude sloužit ke krátkodobým výstavám špičkových uměleckých děl zapůjčených z českých i evropských institucí vážících se jak k dějinám kláštera, tak k regionu jižních Čech, zejména k městu Český Krumlov. K vidění tak budou jedinečná umělecká díla špičkové kvality  v samostatné expozici. Vystavena budou jak díla sochařská, malířská, tak iluminované rukopisy či špičková díla uměleckého řemesla od gotiky k baroku. 

 

 

                                      

_____________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

     

 

› Zásady ochrany osobních údajů.

› Přihlašte se k odběru klášterních novinek.